Zdroj: http://www.sedliste.net/ceskobratrsvo-na-litomyslsku.a15.html • Vydáno: 6.6.2009 17:18 • Autor: Rudolf Moravec
Lid od podobojí přestupuje k českobratrsví. Katolíků na panství skoro nebylo. Bratrské sbory byly v Litomyšli, kde sídlil i bratrský biskup, na Člupku, v Morašicích, v Újezdě, pokud to vím.
Němci zdejší zůstávali více u podobojí, u české víry, kterou udatně bránili, jako příkladně Opatovští.
Když také páni přestoupili od podobojích k Českým Bratřím, bylo učení Českobratrské po 80 let na litomyšlsku panujícím.
Hlavní zásada Českých Bratří: ,, Miluj Boha a žij dobře ,, byla také v životě prováděna. Za to nepevné základy věroučné byly příčinou, že jednou ( za biskupa Augusty ) klonili se Bratří věroučně k Luteránům, kteří věří, že při mši skutečné přepodstatnění jest, ale na rozdíl od katolíků věří, že po mši netrvá, čímž odpadá u Luteránů uctívání oltářní svátosti. Jindy, později klonili se Bratří ku Kalvinistům, u kterých přijímání pouze večeři Páně znamená, podle slov písma: To čiňte na mou památku! Zde není přepodstatnění žádného. Po konfiskaci nastává r. 1547 - 1548 prudké pronásledování Bratří na Litomyšlsku. Část Bratří se vystěhovala a část doma zůstalá přešla v podobojí a s nimi koncem 16. století splynuli na litomyšlsku s Luterány.
Pozdější a poslední Čeští Bratří splynuli po Josefovu tolerančním patentu s Kalvinisty. Dnes nazývají se Luteráni i Kalvinisté Českými Bratry, ale se starými Českými Bratry nemají žádné souvislosti. Konfiskované statky litomyšlské zastavil císař Ferdinand I. na krátko rytířům Šenajchům, jimž lid říkal Šejnohové. Ti právě to prudké pronásledování Bratří prováděli až do vyhubení.
Další zástavní držitelé Jaroslav Perštejn, Václav Hangvic z Biskupic a všichni následující páni na litomyšlsku byli katolíci. Horlivostí katolickou vynikali Vratislav z Perštejna a manželka jeho Maria Marique de Lara, španělka rodem, po níž zbyl zámeček a ves Mendryk. Neméně? horlivou katoičkou byla vládkyní Litomyšle paní Poliksena z Lobkovic, rozena z Perštejna a opět druhý Vratislav z Perštejna, za něhož r. 1628 přestalo být litomyšlsko církevní zbožím zápisným a postoupeno bylo císařem Ferdinandem II. Vratislavovi na dědično.
Až dosud všichní držitelové Litomyšle lidu a městu přáli a hledali jeho lepšího. Od r. 1628 se všechno obrací. Všichní následující páni hledí město a zejména lid na litomyšlsku, co možno ke svému prospěchu poškoditi. Rolníka uvádí v tuhé poddanství, město co možno v odvislost. Je to duch doby. Činí tak všechny vrchnosti a všickní páni. Můžeme jen tolik říci, že páni na Litomyšli nebyli z nejhorších, ale naopak z nejlepších. Lépe nebylo poddaným nikde, hůře však všeobecně.
Pozn. redakce - Text je autenticky opsán z obecní kroniky bez jazykové úpravy