Menu
Vyhledávání
Uživatel
Czechpoint na OÚ
Rychtáři od časů cís. Josefa II.
Již dříve byli dosazováni vrchnosti a jejím úředníkem hejtmanem panství vrchním. Také konšelé. Přísahali na svůj úřad Bohu, svému pánu a jeho úředníku - vrchnímu. Řízení na vrchnostenské kanceláři bylo jejich hlavní činností.
Pečovali také o obecní záležitosti, ale pod vrchnostenským dozorem. Sloužili vrchnosti při vykonávání jejich práv vrchnostenských, gruntovních, robotních, úročních a jiné právomoci. Pomáhali v soudnictví a veřejné správě. Policii, berní správu, vojenské záležtosti obstarávali jen k rukám vrchnosti. Kde za starých dob setrvačně konal se v obci u rychtáře veřejný, obecní soud rozsudek jeho podléhal nyní schválení vrchnosti.
U nás obecní výroční soudy přestaly úmrtím vrchního hejtmana Karla Viléma Světelského z Lichtenfusu, jehož náhrobní deska je zazděná na panských valech, po roce 1720. Zkrátka vesnická správa byla nižším stupněm správy patrioniální a vrchnostenské. Vedle toho byli rychtáři orgány obecními.
Příjem rychtáře
Povinnosti své nekonali zadarmo. Od vrchnosti měli zproštění nebo aspoň úlevy v robotě. Měli příjmy od obce. Akcidenční patent z r. 1779 dovolil jim příjem z inventury a odhadu, měli platy v záležitostech soudních. Podle nařízení z r. 1785 měli za vymáhání aboličních peněz a úroků panských jedno procento. Za každou chůzi k úřadu do města a to i vtom případě, když šli v obecních záležitostech měli za míli 10 kr. Podle dekretu z r. 1789 měl rychtář stálou roční službu. V Sedlištích ročně 24, v Kornicích 20 zl.
Jeho starost
Rychtář musil se starati o pořádné scházení u placení daní. K subrepartici byl buď na kancelář volán, nebo ji pro obce sám zhotovoval. Vyšetřování živelních škod a pohrom, též vyhlašování bonifikace, bez rychtáře býti nemohlo. Rychtář odhadoval a často sám trestal polní pych, dohlížel na polní hospodářství v obci, měl účast při prodeji a koupi statků, při zápisu do gruntovních knih a byl při všech smlouvách a kšaftech, na svatbách a pohřbech. Před rychtářem děly se výsluhy a tresty vykonávány. Působil v záležitostech čeledních, policejních, byl strážcem obecních truhel, obecního jmění, obecních písemností.
Hostiny při pořádnostech ( pořez ) a valných hromadách byly zakázány již 1748, nověji 1752 a 1767, ale trvaly až do našich časů.
Na litomyšlsku již kolem r. 1660 dostaly všechny obce železné obecní pečeti. Vypůjčovati si tyto pečetě a půjčovati soukromníkům a komukoli bylo 1769 přísně zakázáno, bez vědomí a svolení celé obce.
Rychtáři byli podle Josefinského patentu z r. 1789 zvolení obcí, ale po smrti císařově zůstalo všeobecně při starém. K ruce, jako výkonnou sílu, měl rychtář pořádníka, někde ještě správníka. Také pořádník měl plat. R. 1790 v Sedlištích a Kornicích 2 zl. ročně a něco od obce. Pořádníkem byl chalupník, za stara zahradník. Také on neměl roboty.
Odznakem moci a práva
Odznakem moci a práva bylo rychtářské právo. Byla ním hůl, na český loket dlouhá, pošitá řemínky a pobitá cvočky. V každé obci trochu jinak vypadalo, více i méně ozdobně. Právo měl rychtář uloženo v koutnici. Při zahájení jednání úředního položil ho na stůl. Kdo udeřen byl rychtářským právem, pozbýval cti. Kdo neposlech pořádníka, pro toho šel rychtář. Vzal košík s právem přes ruku a ,, púta ,, do ruky a průvodu pořádníka, jehož odznakem byla tlustá hůl, kterou po každém vyřízení silně do země udeřil, šli pro něho. Jakmile kdo viděl rychtáře s košíkem a ,, púty ,, a s ním pořádníka s holí, hleděl utéci, nebo se aspoň skrýti, žert s ním nebyl. Rychtář míval s sebou také bejkovec, kterým prášil, zejména zlodějům kalhoty. Nezbedné chase opět oprašoval bejkovcem záda. Na ženské byla řádná metla. Tím prášil pěkně rozložené sukně.
Hlavní zásadou bylo:,, Co nemůže rychtář a domácí právo srovnati a porovnati, ať dá na kancelář,, . Následkem toho, až do r. 1848 soudila a trestala obec své příslušníky ponejvíce sama. Pouze cizí zloděje a cizí vraždy, zabití, žhářství, násilí a tak, po vyšetření domácím, oznamoval rychtář úředníkům na kancelář.
Kdo na právě žaloval, zejména urážky na cti, ten musil položiti ,, právný,, základ. Buď ho vysoudil a vzal zpět, nebo ho prosoudil. Položiti ho musil odsouzený. Právný základ dostalo právo: něco rychtář něco konšelé.
Dnešní starosta má jen stín rychtářské moci, a stín jeho vážnosti.
|
Autor: Vydáno: 6.6.2009 17:20 Přečteno: 275x Hodnocení: 1 (hodnoceno 1x) |
Vaše hodnocení: |
Fotogalerie
Nejčtenější články
Jak přijímali v Sedlištích za souseda
Za starých časů, kdy se mnoho nepsalo, zůstalo zvykem míti při všech důležitějších příhodách života, jak rodinného, tak veřejného, obecního, hojnost svědků. Aby si svědkové všecko lépe pamatovali, dávána jim hojná úcta.
Rychtáři od časů cís. Josefa II.
Již dříve byli dosazováni vrchnosti a jejím úředníkem hejtmanem panství vrchním. Také konšelé. Přísahali na svůj úřad Bohu, svému pánu a jeho úředníku - vrchnímu. Řízení na vrchnostenské kanceláři bylo jejich hlavní činností.
Jak působila tato vrchnostenská nařízení na ráz a vzhled stavení na Litomyšlsku
Zákaz, že nesmí se spojovati stáj ( maštal ) a chlévy s obydlím lidským, způsobil, že maštale a chlévy ku světnici přičleněné byly odbourány. Dříve byly dvéře ze světnic přímo do maštale stojící před světnicí do návsí.
Šlechta na Litomyšlsku
Vratislav II. z Perštejna počal tedy prováděti ducha doby. R. 1629 odňal vynucenou smlouvou městu právo várečné a po rozboření asi 10. domů u zámku zřídil zahradu a vystavěl nový pivovar, rodiště mistra Smetany. R. 1630 po zasetí odňal všem sedlákům nedošínským a grunty ponechal za chalupy.