Šlechta na Litomyšlsku

Vratislav II. z Perštejna počal tedy prováděti ducha doby. R. 1629 odňal vynucenou smlouvou městu právo várečné a po rozboření asi 10. domů u zámku zřídil zahradu a vystavěl nový pivovar, rodiště mistra Smetany. R. 1630 po zasetí odňal všem sedlákům nedošínským a grunty ponechal za chalupy.

Odňal také pole lánské a městské a zřídil znamenitý dvůr Perštejn k němuž musili Sedliště a Kornice robotovati robotou, nikdy nebývalou robotou. Sestra Vratislavova panna Frebonie z Perštejna, poslední svého rodu od r. 1632 - 1646 prodělala s Litomyšlí hrůzy třicetileté války. Zásluhy má uvedením latinských škol a založením kláštera piaristů, kteří hrůzy protireformace zdržovali a mírnili.

Památkou po Perštejnech zbyl také přestavěný ( r. 1568 - 1573 ) zámek litomyšlský. Litomyšlsko po smrti tetině dědil Václav z Lobkovic a ten po dvou letech prodal panství vyšetřené na 334 000 za sto tisíc zlatých Maxmilianovi z Trautmansdorfu. Od r. 1648 přicházejí tedy noví páni, Němci ze Štýrska. Maxmilián z Trautmansdorfu, od r. 1650 syn jeho Jan Fridrich z Trautmansdorfu, od r.1696 vdova jeho Marie Eleonora Klára, od r. 1700 syn její František Václav z Trautmansdorfu.

R. 1758 nastupuje nový rod Františkem Josefem Jiřím z Valdštejna. Trautmansdorfové vládli na litomyšlsku 110 let. Za vlády jich prožilo litomyšlsko své nejhorší doby, značené povstáním selským r.1680 a 1738. Po roce 1648 zřizováním nových a rozšiřováním starých dvorů panských, navalilo se na lid robot a platů k nesnešení. Stát také stálou a vysokou kontribucí, přípřežemi a liferunky statečně pomáhal ničiti selský blahobyt 16. století. Také poddanství snížilo člověka skoro na zvíře. Mluviti mohl rolník s vrchností svou jen kleče před ní a ruce líbaje. Vrchnost dříve volnému rolniku byla pozemským Bohem. Rolník klesl na pouhou dělnou sílu velkostatku, jsa plně v rukou a na milosti své vrchnosti. Na litomyšlsku vrchnost a zejména úředníci lid poddaný také dřeli, ale s rozumem, ne do zničení.

Trautmansdorfové zejména poslední František Václav, byli kavalíři. Ovšem kavalírství stálo mnoho peněz a tak co kavalírství lidu na jedné straně prospívalo, na druhé straně nutilo k opatření peněz na útraty poddaných. Hledíme na ně, jako na syny své doby, celkem bez hněvu. Žádný z nich nebyl vydřiduch a úmyslný trapič a vysávač lidu. Nový rod hrabat z Valdštejna nastoupil v nejhorších dobách sedmileté války. František Josef Jiří 1758, Emanuel 1760, Jiří Kristián 1765, Jiří Josef 1792, Antonín 1825. Valdštejnové byli na litomyšlsku rovných 100 let. Dědictví jich, litomyšlsko, prodáno jim exekučně r. 1859 za 1 886 000 zlatých, Maxmiliánu Karlovi knížeti z Thunu a Taxisu v Režně. Taxisové užívali od té doby velkostatku litomyšlského, jako dojné krávy. Vše, co se dalo vytlouci, posílalo se do Režna a nevracel se nikdy groš, ani do Litomyšle, ani do Čech. Tedy hotoví vysávači České půdy. Jinak je osobně lidé sotva znali.

Také Valdštejnové byli šlechtici kavalíři. Hospodářství a hospodářské starosti přenechali uplně na úřednicích. Úřednictvo hledělo zahospodařiti pro sebe. Tak dluh tlačil se na dluh a zadlužené panství přišlo na buben. Na Valdštejny zbyly celkem příjemné upomínky. Mnoho se za nich udělalo pro dobro lidu a kdykoliv pochutnáváme si na zdejší specialitě, panském čili košikovém jablku, maně také vzpomínáme na Valdštejny. Strom pochází z jejich štěpnic u Nedošína. Také jinde se toto jablko rozšířilo, ale takové, jako naše, není nikde. Vláda Valdštejnů spadá do doby vyvrcholení bíd a do obratu k lepšímu. Zlepšení Valdštejnové nezdržovali, ale pomáhali mu všemožně a kavalírsky. Císař Josef II. nalezl v nich ochotné pracovníky. Lidu přáli.

Pozn. redakce - Text je autenticky opsán z obecní kroniky bez jazykové úpravy

Autor: