Litomyšlsko, pomezní krajina při stezce zvané Trstěnická, při hranicích Moravských, patřilo v 10. století ku panství Kouřimských a později Libických Slavnikovců.

Tehdy byly již jednotlivé české kmeny kočovné sjednoceny s původním starousedlým rolnickým obyvatelstvem také Slovany v jeden kmen.Pastevní původní rod narostl tedy již v národ se dvěma vrstvama lidu: panující pastýřskou a ovládanou rolnickou.

Ovšem pastevci měli také již kočovné, toulavé polní hospodářství a rolníci také drželi menší stáda a pro ně pastviny.A také již ti jednotliví nárůdkové byli, ač se tak stalo mocí, nebo po dobrém sjednoceni v celých Čechách ve dva státy: v Přemyslovský stát Český, neboli Pražský a ve stát  Slavnikovský čili Libický, dříve kouřimský, vlastně Zličský.

Pomezní hrady a pomezní vojenská úkrají státu Zličského – Slavnikovského, udává r. 981 kronikář Kosmas: Litomyšl hrad pod lesem a krajina až do prostřed lesa. Hrádek Kladsko s krajem, hrad Chýnov, Doudleby a Netolici, vždy s krajem až do středu pomezního lesa. Hranicí proti Čechám byl potok Šišina – Surina nynější přítok potoka Vejmoly z kraje u Kostelce nad Černými lesy přes Ouvaly ku Přerovu nad Labem. Dále hrad Osek u Zbraslavi s horským hřbetem.

Když se tvrdí, že sv. Metoděj na své misionářské cestě nebyl nikdy v Čechách jest jistě správné. Zato moh býti a velmi pravděpodobně byl v našem Zličsku – Slavnikovsku, neboť to Čechy nebyly.

Autor: Rudolf Moravec

Obec Domašice byla předchůdkyní nynějších Sedlišť a obce Kornice. Nacházela se v prostoru u potoka Malvařice asi 1km od nynějších Sedlišť směrem ke Kornicím. Co o obci Domašice praví kronika:

Na potůčku Malvařickém byla za Slavnikovců stará rodová a pastevní osada Domašice. Taková pastevní osada mívala dvoje sídla, zimní v nížině a letní na výšině a pastvině.

U letního sidliště na pastvině bylo skopáno něco půdy, do které se silo jarní obilí, hlavně proso na staročeskou oblíbenou prosnou kaši medem maštěnou. U Domašic na pastvině bylo ve 12. století také pole, zvané na Kornicích, snad od kornaté mazné půdy. Po dobytí Slavnikovska rod Domašických tu asi zůstal v područí knížecích úředníků, ale v postavení svobodném jako dříve byli. Ve správě knížecí pod úředníky hradními zůtali také po založení kláštera. Listina Vladislava II. z r. 1167 Domašice úplně vyjímá z okolí darovaného klášteru. V listině chybí a zůstaly ještě v zeměpanském držení osady při celnici a stezce, kde později objevují se osady Střenice, Chmelík, Litrbachy a Květná. Teprve když král Přemysl Otokar II. založil nová královská města Vysoké Mýto a Poličku okolo roku 1260 až 1265 na půdě Litomyšlska starého a když nucen byl klášter odstoupiti celý výběžek Poličský až k Bílým Kamenům za Bystrým a celý okres Svitavský dostal asi klášter od krále náhradou to, co uvnitř zbylých hranic bylo ještě královské.

V ty časy zmizela také obec Domašice asi tím způsobem, že pole na Kornicích byly odebrány a založena tu nová zákupní ves Kornice. Dosvědčuje tomuto, že v Kornicích je výsadní svobodný rychtář, který ves vysazoval. Svobodná rychta v Kornicích odstoupena byla r. 1380 od biskupa kapitule ještě s rychtami v Opatově, Koclířově, ve Střenici, Chmelíku a v Cerekvicích a sice náhradou za pozemky kapitulní zatopené nově zřízeným rybníkem Sterntajchem ( staří říkali Štajntach ) v Opatově.

Při rozdělení r. 1398 již svobodné rychty v Kornicích není. Byla asi kapitulou od posledního majitele zakoupená a v jeden nebo dva obyčejné grunty rozdělená. Zdá se, že výsadní rychtou býval statek, nyní č.p. 1.

Autor: Rudolf Moravec